CHCETE VĚDĚT VÍCE?
Zodpovědnost za inervaci mimických svalů nese VII. hlavový nerv. Jmenuje nervus facialis, lícní nerv. Jeho funkcí není pouze motorické zapojení příslušných svalů na obličeji, ale také nese funkci autonomní, což obnáší správné fungování slinných a slzných žláz.
Nemálo důležitou funkcí je zásadní podíl na vedení chuťových vjemů z prvních 2/3 jazyka. Svým vlivem i sahá do problematiky sluchu, kde při jeho poškození mohou vzniknout nepříjemně a bolestivě vnímané intenzivní zvuky.
Centrální řízení nervu je umístěno v dolní třetině čelního laloku, následně svým průběhem prochází velice důležitý úsek, který se jmenuje capsula interna spolu s dalšími nervovými dráhami, které řídí hybnost našich končetin. Následně přichází a končí v anatomické struktuře mozkového kmene.
Výraz obličeje je korigován správnou funkcí mimických svalů, které fungují na základě inervace lícním nervem. Lícní nerv nebo-li nervus facialis je VII. hlavový nerv, který vychází ze svých jader v mozkovém kmeni z mostomozečkového koutu do zadní jámy lební. Dále vstupuje do spánkové kosti, kde má svůj specifický průběh a vydáva větve, které ovlivňují funkci slzní žlázy, slinných žláz, nosních, patrových a nosohltanových žlázek. Také ovlivňuje funkci svalu ve středouší a je jeden z nervů, který zodpovídá za rozeznávání chuti z přední části jazyka. Lícní nerv vystupuje z lební baze za uchem v oblasti bradavkového výběžku (lat. processus mastoideus). Po výstupu vydává větve pro inervaci svalů krku a ušního boltce. Kmeň nervu dále prochází příušní slinnou žlázou (ta se nachází před ušním boltcem v oblasti dolní čelisti) a rozvětvuje se na svoje konečné větve, které inervují dané skupiny mimických svalů:
Čelní (temporální) větev: zajišťuje pohyby svalů čela, které zodpovídají za zvedání obočí, mračení a jiné. Dále ovlivňuje svaly horního očního víčka (m. orbicularis oculi), který slouží k zavírání oka.
Lícní (zygomatická) větev: zajišťuje pohyb svalů, které pohybují ústním koutkem šikmo nahoru. Ovládá svaly, které jsou zodpovědné za zavírání dolního očního víčka (m. orbicularis oculi) a nakonec mimické svaly po stranách nosu.
Tvářová (bukální) větev: zajišťuje pohyb svalů, které pohybují ústním koutkem a zajišťují úsměv, dále svaly rtů (m. orbicularis oris), které zajišťují zavírání úst, špulení rtů, pískání a jiné.
Mandibulární větev: zajišťuje pohyb ústního koutku směrem dolů a ovládá mimické svaly v oblasti brady a okolí
Krční větev: zajištuje pohyb mimických svalů krku
V různé části cesty lícního nervu může dojít k jeho poškození a následnému vyjádření na našem obličeji. V případě postižení nad mozkovým kmenem, dochází k centrální obrně, která se projeví spadlým koutkem k protilehlé straně léze. Tento stav značí možnou mozkovou příhodu – mrtvici a je nutná okamžitá návštěva nemocnice.
V případě postižení nervu pod mozkovým kmenem dochází k ochrnutí celé poloviny obličeje.
Tento stav ohrožuje zásadně schopnost naší mimiky, vysychání oka či znehodnocení vnímání chuti. Je třeba co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc, která spočívá v zahájení léčby a zjišťování příčiny. Na léčbě se podílí celý zdravotnický tým, kam patří krom neurologa též ORL specialista, oftalmolog a fyzioterapeut.
Co způsobuje obrnu?
Může to být celá plejáda infekčních agens. Prvotně myslíme na boreliózu a herpetické viry. Ale i další vzácnější infekční příčiny. V době letních dovolených by však na prvním místě měla být v diferenciální diagnostice borelióza.
Nejčastější příčina je tzv Bellova obrna, která tvoří ¾ všech případů. Příčinou je nehnisavý zánět, kde jednoznačná příčina není úplně známá. Řadíme sem i zvýšenou expozici chladem, tedy známou obrnu z „chladu“ či při dlouhotrvajícímu vystavení průvanu. I zde však hrají roli defacto zánětlivé změny.
Obrna lícního nervu vyjádřená pouze spadlým koutkem může být projevem mrtvice.
Mezi další příčiny poškození celého průběhu nervu může být též mechanické poškození způsobené úrazem (fraktury v obličejovém skeletu) nebo jako následek operačního výkonu v anatomické oblasti průchodu nervu, tedy hlavně při operacích ORL či neurochirurgických. (operace ucha a spánkové kosti, operace neurinomu akustiku, při onkologických operacích, při operaci u esenciální neuralgie trigeminu či u operací příušních nebo podčelistních žlaz žláz)
Další příčiny patří do infekčních komplikací, kdy vlivem zánětlivých změn v okolí nervu dojde k přestoupení na lícní nerv. Jedná se hlavně o záněty uší. Bohužel i některé nádory mohou svým růstem způsobit útlak nervu a následně se projevit obrnou. (např. Schwanomy, meningeomy,)
Specifická situace nastává při tzv. autoimunitním zánětu, kdy paréza nervu je součástí obrazu Guillainova-Barréova syndromu a může postihnout obě strany tváře.
Na závěr nemůžeme opomentou tranumata obličeje, baze lební nebo ušní traumata.
Hlavním úkolem lékaře prvního kontaktu, tedy obvodního=praktického lékaře je rozlišit, zda-li se jedná o ochrnutí centrální, tedy stav, který vyžaduje okamžité směřování do nemocnice v podezření na mozkovou příhodu. V tomto případě je hlavní organizátor terapie neurolog. Pokud se jedná o periferní postižení, i zde je vhodné brzké vyšetření u specialistů. Na prvním místě zůstává neurolog, ale přibývají zde i další odbornosti a to jest – oční a ORL.
Neurolog v ordinaci provede neurologické vyšetření, odebere anamnézu a určí možnou příčinu obrny a následně provede další vyšetřovací metody.
Nezastupitelnou metodou je odběr krve ze žíly a mozkomíšního moku, který získá lumbální punkcí. Někdy přistupuje neurolog k vyšetření pomocí zobrazovacích metod. Využívá CT i MR mozku.
Dalším důležitým pomocníkem je vyšetření EMG – elektromyografie. Touto metodou můžeme určit stupeň postižení a určit prognózu hojení. Vyšetření se provádí až zhruba po týdnu, kdy se objeví ochrnutí obličeje.
Pokud se prokáže kompletní denervační syndrom, tak vyléčení pomocí konzervativních metod již není možné.
Jiným pomocníkem jsou evokované potenciály MEP (motorické evokované potenciály), které mohou určit bližší lézi a také prognózu hojení. K rutině v praxi ale nepatří.